Červenec 2017

Mám problémy, hrabe mi ale to jsem já

6. července 2017 v 13:17 | Siginitou |  Já a můj život
Ahoj, jsem tu zas :D Teda doufám že tu jsem a né někdy jinde :D

No malíček v dlaze mám mít ještě týden ale co si budeme nalhávat sundavám ho pač mě to už nebaví :D
Dnes sem hodím jen nějakou tu krátkou poezii jestli se tomu tak dá říct.
Jinak co je u mě nového je to že práci jsem si stále nenašla a obavám se že budu doplácet na zdravotní, na sociálce mi řekli že sem ukončila na 30.6 takže mám nárok na prázdniny a na pracák mám jít až v záři ale nějak tomu nevěřím, ale doma to všichni ignorují no a pak až to bude v háji tak bohužel pokuta mě nemine. Co už no. Uvidíme jak to dopadne.
Další věc a ta která mě nejvíc štve a mrzí je má váha. Nejím už tolik jak jsem jedla, ale pořád jím tučné, jenže k tomu ty antidepresiva a antipsychotika tomu moc nepomáhají. Má váha je právě 109 kg a to hlavně díky ním.
Než sem je začala brát měla jsem 89 kg, ve chvíli kdy sem je začala brát, jsem začala o to rychleji přibírat. Navíc mi nejde pořádně ani sport, po chvíli sem nehorázně unavená a podle psychiatričky to tak bude dokuď je budu brát.
Do toho ještě astma a co se stane z člověka co kdysi ráda běhal? Plazící se troska připomínající kuličku.
Tak hrozně moc mě to štve. TY pohledy lidí, a lidé co říkají že sou tlustí, co mám pak říkat já vedle nich?
Jsem hrozná, vím, pořád si jen stěžuji ale nějak to ven musí jít.
Chci hubnout ale všimla jsem si že i když dělám co mám, hubnu sice tuky ale stejně mi váha jde neustále nahoru. Má to tedy nějaký smysl?
Nějak se v tom ztrácím.
A pocit z toho na nic je právě horší snad než to že na mě možná přijde exekutor že neplatím zdravotní atd.
Váně, jestli mi sociálka lhala a opravdu to tak dopadne tak je zabiju a pak nejspíš samu sebe.
Svět dospělých je hrozný a těžký.
Někdy si říkám že bych ráda byla zase malá a nechala se raději šikanovat než řešit tyhle věci.

A teď už dost, sem jak malé ufňukané dítě.


Nežiji proto abych umírala,
nežiji proto abych žila.
Nežiji protože chci,
a nedoufám že to tak chci.
Na tomto světě,
není nic pro mě,
jen smutek a bolest,
toť vše se najde.
Nežij a přitom žiji,
toť vše vám řeknu.


Je to takový podivný shluk slov, nejspíš to poukazuje na to jak moc mám rozevláté myšlenky všemi směry. A jak moc teď o všem pochybuji. Je to takové nepovedené, ale aspoň na tom jde vidět jak se teď v ničem nevyznám a to ani v sama sobě.

Jo a co se týká toho pádu ze schodů, nebylo to nic akčního. Prostě byli mokrý a já na nich uklouzla a jela. Ale zasmála jsem se u toho dobře :D
Akorát nevím co pak bolelo víc, jestli prdel, noha nebo ten malíček. :D


Těm co si to přečetli až do konce moc děkuji za to že jste to přežili. (Teda doufám že přežili :D)
Opravdu moc děkuji že jste si to přečetli až do konce i když si jen stěžuji.
Každý máme své problémy, každý si zažil své.
A někdy je dobré o tom mluvit nebo to sepsat, jestli vás to ale nudí nebo tak, nebudu už o tom více psát.

Přijde mi že mi hrabe? Nebo se mi to jen zdá?
Asi mi hrabe, ale to nic to bude dobré, nevšímejte si toho. To je asi z toho Sluníčka. :D
A ne nejsem ani na drogách a nejsem teď ani pod vlivem alkoholu.
Hmmm, občas mám takové dny kdy mi hrabe a emoce se u mě střídají hůř než počasí :)

Tak jo ale teď už musím opravdu končit, bolí mě z toho malíček... a mozek, možná.... jo asi jo, tohle už je pro můj mozek trochu moc. Měla bych ho dát odpočinout. Nejlíp tak na týden, nebo na měsíc.... asi to bude nejlepší :D

Ach jo, opravdu se omlouvám, nevím co se to se mnou děje, asi jsem měla moc cigaret :D
Teď už se opravdu loučím, tak ahoj :)
A užijte si zbytek tohohle týdnu :)