Váha slov (pomluvy, šikana...)

15. dubna 2017 v 11:44 | Siginitou |  Mé myšlenky a úvahy
Za život uslyšíte tolik slov a spoustu názorů.
Někdy i slova mohou ublížit.
Přitom slova jsou jen shluk písmen bez významu. Mají váhu takovou, jakou jim my sami dáme. Dejte jim sílu a stanou se z nich ostré nože, které vás pořežou a zanechají jizvy. Nebo je nechte vyznít do ztracena. Projdou vámi a tak rychle, jak přišla, i zmizí.
Slova mohou způsobit i tolik hněvu, jednou tomu hněvu podlehnete a už to nebudete moct vzít zpět. Hněv se promění v nenávist. Nenávist může být zničující a nic dobrého vám nepřinese.
Někdy se stane, že člověk, kterého považujete za kamaráda, se obrátí zády k vám, jen proto, aby se vaše duše roztříštila na kusy, které jen tak někdo neposbírá. Když se váš kamarád do vás začne strefovat slovy, těmi bolestivými slovy, co uděláte? Jak moc vás to zlomí nebo posílí?

Jestli jste typ člověka, kterému je to jedno, necháte slova jen tak vyznít a nic si z nich neděláte, máte můj velký obdiv. Já sama jsem ta, co mnohdy slovům dává velkou váhu a pak v mé duši zůstanou jizvy.
Pomluvy, výsměch... s tím vším se v životě potkal a potká jistě každý, ale ne každý se tomu dokáže ubránit.
Takovým věcem se nevyhneme, a proto je lepší naučit se je ignorovat, ne vždy je to ale tak jednoduché. Mnohdy to chce hodně pevnou vůli nesložit se pod vahou nepříjemných slov, nebo reagovat v hněvu, který to může jen zhoršit.
Člověk, co se bojí, že ho slova zraní, je pro některé hyeny velmi snadný terč. Proč lidem ale tak ubližujeme? Někteří lidé, co rádi druhým ubližují, mohou mít sami problémy nebo být psychicky narušení. Neberte to tak, že jsem hnusná, jen to beru tak, že i je něco trápí, a proto se rozhodnou druhým ublížit. Někteří zase chtějí být mezi nejlepšími, být středem pozornosti, a proto ubližují.

Šikana, další slovo, jehož se někteří z nás bojí.
To slovo je zlé a bolestivé.
Jenže - sáhněte si hluboko do své mysli a odpovězte si popravdě, kdo z vás by přišel na pomoc člověku, který by byl šikanován.
Pomohli byste mu? Nebo to ze strachu raději necháte být a jen dotyčného politujete?
Když jsem byla šikanovaná, nikdo mi nepomohl.
Na všechno jsem byla sama. A jaké to má pro mě teď důsledky? Je mi 22 let a bojím se kumunikovat s lidmi, bojím se slov a šikany, neumím se bránit a spousta lidí to využívá. Jsem snadným terčem, jsem psychicky vyčerpaná a stále mi není schopen nikdo pomoct.
Ano, litují mě, ale že by se za mě postavili a vyhráli za mě boj který nezvládám, to ne. Ani rodiče toho nejsou schopní.
Ale o mě tu nejde. Jde tu o nás, o dnešní společnost. O to, jak se chováme . Určitě nikdo z nás nemá čisté svědomí, každý z nás někoho pomlouval nebo provedl jiné věci. Jenže, proč to tak vlastně je? Proč to tak musí být? Lze to změnit?
Tolik otázek a skoro žádná odpověď. Zamyslete se nad tím, vážně vám taková společnost nevadí? Pokud vám vadí, je ovšem těžké s tím něco udělat.
Je to uzavřený kruh, ze kterého nejde uniknout.
Ale možná přeci jen něco málo můžeme udělat.
A tak vás prosím, nenechte trpět ty, co se sami za sebe nepostaví, pomozte jim!
Postavte se za ně a ukažte jim, že ne všichni jsou stejní.
Nepřihlížejte tomu.
Pomozte dřív, než bude pozdě.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Co je dnes za den?

Pondělí 12.6% (12)
Úterý 12.6% (12)
Středa 13.7% (13)
Čtvrtek 14.7% (14)
Pátek 8.4% (8)
Sobota 11.6% (11)
Neděle 11.6% (11)
Vlastně ani nevím 14.7% (14)

Komentáře

1 Butty♥ Butty♥ | Web | 15. dubna 2017 v 12:09 | Reagovat

bože můj,
tenhle článek mě zasáhl dřív než jsem ho vubec začala číst. Mě šikanovaly na základce 6 let asi..no od školky jsem nikdy neměla kamarádi. Ale asi tak v sedmé třídě do deváté se to stupnovalo. Knížkou do hlavy jen tak z legrace jsem dostávala furt. A modříny které jsem si udělala vlastně sama( podle jich) byli na mém těle jak tetování. né a né zmizet. :-( Když jsme s tím šla ven s pravdou řekla jsme to rodičům až když jsme vyšla devítku a už se do té budovy v životě nevrátím, byli oba strasně v šoku a mamka si do dnes vyčítá že to nevěděla a že s tím něco neudělala...nj jak by mohla když NEVDĚLA ! :-(
jen vzpomínka na to všechno bolí...:-(

2 Eliss Eliss | Web | 15. dubna 2017 v 12:36 | Reagovat

Já jsem byla šikanována na základní škole, ale řekla jsem to rodičům a vše se vyřešilo...

3 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 12:37 | Reagovat

[1]: Ano znám to moc dobře, je to hrozné, děje se to všude a pořád. Je to utrpení a ty lidé co to druhým dělají... je to směšné a blbé. Místo toho by mohli dělat něco produktivnějšího.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. dubna 2017 v 13:24 | Reagovat

Nůž a slovo ber za správný konec.(kambodžské přísloví).

5 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 15. dubna 2017 v 13:34 | Reagovat

Někdy slova ublíží tak, že si to jeden pamatuje po zbytek života.

6 Terka Terka | Web | 15. dubna 2017 v 13:50 | Reagovat

Mě šikanovali jak na základce tak i na střední. Neměla jsem žádné kamarády, kteří by se mě zastali. Jediný komu jsem to říkala byla moje nej. kamarádka Klára. O tom, že mě šikanovali na základce nikdo nevěděl, až jednou jsem to řekla ségře, protože na mě poznala, že se něco děje. Ségra to pak řekla mamce, ale stejně se to moc nevyřešilo. Ve škole se to řešilo, až když bylo opravdu pozdě... Nikdy nezapomenu na to jak se mi posmívali kvůli mým zdravotním problémům (ne, že bych se řezala nebo tak). Kvůli tomu jsem taky bývala často v nemocnici... Jak jsem vychodila devítku těšila jsem se, že to bude na střední lepší... Omyl! Bylo to stejné...

7 looking-for-the-way looking-for-the-way | 15. dubna 2017 v 14:01 | Reagovat

Krásně napsané 😘😘😊

8 Lucienne Lucienne | Web | 15. dubna 2017 v 14:16 | Reagovat

Já byla taky bohužel na základce šikanována, ale po roce jsem přestoupila. Jsem bohužel ten typ člověka, který si hned všechno bere moc k srdci a dokáže mě rozbrečet skoro úplně všechno, i když občas si říkám ať to neřeším, ale i tak to mám prostě v sobě a ty slzy přijdou samy. Má mladší sestra s tím taky měla problém, ale to já už byla starší, takže jsem se o ni postarala a pak ji daly pokoj. Nevím, proč jsou někteří lidé tak zlí a dokážou člověku ublížit. Ať už slovně nebo fyzicky. A článek máš moc pěkně napsaný, myslím si, že by o tom měl každý mluvit, protože by se mu i ulevilo a věděl by, že na to není sám.

9 Karu Karu | Web | 15. dubna 2017 v 14:18 | Reagovat

Výstižně napsané. Já vůbec nechápu, že to mají lidé zapotřebí pořád druhým ubližovat. :-( Já jsem z různých důvodů také na slova dost citlivá, někdy až zbytečně...

10 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 14:51 | Reagovat

Myslím, že situaci stěžují dvě skutečnosti: v davu dokáže i morálně jinak docela silný člověk podlehnout a přidá se na stranu trapitelů. A i když nepodlehne, postavit se davu, vystoupit z něj, je podle mě strašně těžké. Postavit se na stranu šikanované osoby je tak velmi obtížné a není divu, že se to moc neděje. Těmito věcmi se hodně zabýval jistý Philip Zimbardo, možná znáte Stanfordský vězeňský experiment. Mám rozečtenou jeho knihu Luciferův efekt, která se takovými věcmi zabývá.

Chci tím říct, že je třeba si vážit všech hrdinů, kteří dokáží vystoupit z davu a postavit se na stranu šikanované osoby. To jsou dle mě jedni ze skutečných hrdinů dneška.

11 Jane Redress Jane Redress | Web | 15. dubna 2017 v 17:45 | Reagovat

Děkuju :-) .

12 Heaven Heaven | Web | 15. dubna 2017 v 17:54 | Reagovat

Neřekla bych, že jsem byla tak úplně šikanovaná, ale taky se na můj účet sneslo několik hnusných poznámek od spolužáků. Už je to dost let zpátky a i když jsme spolu stále ve třídě, prostě se s nima nebavím... Je fakt, že lidi, kteří tohle dělají, mají opravdu nějaký psychický komplex. Bohužel si najdou cokoliv, i úplnou prkotinu, jakože máš ráda knížky nebo tak...
V situaci, kdy bych byla přímým svědkem šikany jsem ještě nebyla a doufám, že nikdy nebudu. Ráda bych hrdinsky řekla, že se kámoše zastanu a šikanátorovi jednu vrazím, ale nevím, jestli by to tak byla i ve skutečnosti, i když bych chtěla :D Každopádně šikana je jedna z věcí, kterou nikdy nepochopím a budu proti ní bojovat.

13 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. dubna 2017 v 17:57 | Reagovat

Jednou když jsem šla do práce potkala jsem paní kolem 40 let s ženou tak 70ti letou, patrně její matka, nevím.
A ta mladší paní po ní strašně sprostě křičela kvůli vodě a že někam volala,kam neměla. Zarazila jsem se a chtěla jsem ji říct ať už po ní neřve a je zticha jinak zavolám policii.

Ale neudělala jsem to. Proč? protože jsem se bála, jednak by mě každý i ta žena hravě přeprala, jednak jsem si říkala nic mi do toho není a nevím co by s tím ta policie vlastně dělala.

Jo kdybych byla Bourne, to by byla jiná

14 Marci Marci | Web | 15. dubna 2017 v 18:09 | Reagovat

Pravdivé, ubližování, ať slovní, písemné či kyberšikana se děje pořád, teď a tady na celém světě. Bohužel, lidská povaha je nevyzpytatelná a někteří lidé to mají za potřebu, dokonce jim dělá dobře ubližovat ostatním :-|

15 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 15. dubna 2017 v 18:29 | Reagovat

Je naivné spoliehať sa na iných. Ale buď to príde samé alebo sa budeš motať v začarovanom kruhu =D

16 Amálka Amálka | Web | 15. dubna 2017 v 18:52 | Reagovat

Zní to sice jako fráze, ale Ti kteří ubližují jsou většinou Ti nejnešťasnější a nevystrašenější ze všech a podle toho by se s nimi taky mělo jednat. Je ale spíš zvykem hrát přetlačovanou a přebíjenou a to je právě ten začarovaný kruh. A proč si vlastně lidé ubližují? Buď se sami bojí, že budou terčem posměchu a tak rovnou útočí nebo jim to zvedá sebevědomí, protože se cítí úplně k ničemu. Tvrdí sice, že se Tím baví, ale ve skutečnosti chtějí od okolí jen trochu toho uznání. Problém je už ve výchově a dokud dětem nepůjdou dobrým příkladem rodiče, bude se to opakovat pořád dokola. Máš ale pravdu v tom, že má smysl pomáhat, zastat se a namísto dalších urážek se snažit problémy řešit. Ne vždycky to jde, ale občas se zadaří a to už stojí za to. Já jsem to na základce taky měla hodně těžké, ale zase mi to teď pomáhá v práci, protože se díky tomu umím lépe vcítit a mnohdy i účinně pomoct. Jinak moc pěkně napsaný článek!

17 pepinotheimer pepinotheimer | 15. dubna 2017 v 21:06 | Reagovat

Krásně napsáno!:):)

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 21:13 | Reagovat

Ve škole jsem zažila určitou šikanu snad jen dvakrát, ale protože jsem jak se říká od huby, tak jsem se bránila, naši hádku zaslechla paní učitelka a ptala se, co se děje. Řekla jsem jen:Přece se nenechám napadat. Víc nebylo třeba říkat. Ona a ostatně i spolužáci věděli, že jsem sirotek, žiji u tety a tak to prostě zkusili. Paní učitelka jim domlouvala a protože to bylo vlastně ještě ve 4. třídě, pomohlo to a od té doby byl klid. Já jsem se dobře učila, nebylo co proti mně použít. Zklamala mne však jedna dlouholetá kamarádka, když se o mně bavila ne moc dobrým způsobem před mým bratrem a ten mi to samozřejmě řekl. Reagovala jsem na pomluvu  před jejím vedoucím, kterému to tehdy vykládalaa a on jí zřejmě domlouval. Přišla pak za mnou vztekle do kanceláře a prohlásila: že už nejsme kamarádky. Jen jsem řekla, jak chceš a nemluvily jsme spolu hodně let, kromě povinného pozdravu před dětmi, když jsme se potkali s rodinou.Byli pak našimi sousedy v paneláku. Na mou vzdornou povahu jsem se ale zastávala lidí, kdykoliv se mi zdálo, že jim někdo ubližuje a je fakt, že jsem sice dostala nadaných, ale většinou to pomohlo. Myslím spíš ty slovní půtky.

19 Lucie Lucie | Web | 15. dubna 2017 v 21:49 | Reagovat

Osobně jsem se terčem šikany naštěstí nikdy nesetkala. Když ale jeden kluk začal mé kamarádce nadávat, postavila jsem se za ni a podařilo se nám "zvítězit". Článek je hezky napsaný, třeba někomu otevře oči. :)

20 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 15. dubna 2017 v 22:40 | Reagovat

také jsem byla šikanována...od první třídy a to jen kvůli tomu, že se jednomu klukovi nelíbil můj nos. Řekla jsem to rodičům, ti to řekli ředitelce a vše se ještě víc zhoršilo. Ve čtvrté třídě jsem mohla mít pokoj, jelikož k nám přestoupil kluk, a všem se zase nelíbilo jeho přijmení...a samozřejmě jsem mu chtěla pomoct a to hned, že ho miluju a zas se do mě pouštěli. Ještě že jsme do šesté třídy přešli do jiné školy, kde už ten zm*d (s prominutím) nebyl a měla jsem konečně pokoj.

21 SáraD. SáraD. | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 23:29 | Reagovat

Mě šikanovali na škole a bohužel ne jen jeden nebo dva lidé, ale leckdy i celá třída a přišlo jim to hrozně vtipné. Člověka to není a já jsem raději sama a s pár lidma než ve velké společnosti. Bohužel jsou někteří lidé tak bezcitní, že rádi ubližují a někdy si ani neuvědomí jak moc.

Já osobně bych byla velmi ráda, kdyby se k sobě lidé začali konečně chovat slušně.

22 LM LM | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 1:21 | Reagovat

Aj mňa na základke šikanovali a mala som potom trocha problém začleniť sa na strednej, aj keď sa mi to nakoniec podarilo, tak to bol boj.
Bola som šikanovaná, lebo som nechcela začať chodiť s jedným chalanom, keď som ho poslala kade ľahšie, tak ma začal s kamarátmi šikanovať a sexuálne obťažovať. Učiteľky nič nezmohli, ako hrachom o stenu. Rodičia neriešili, zo spolužiakov sa všetci tvárili, že je všetko ok.
Keď mi šikanovali sestru, vždy som sa jej zastávala, ona bola taký prcek. Nemala som problém šikanéra vyplieskať, aj moji šikanéri si so mnou svoje vytrpeli, povedala som si, že sa nenechám, aj keby čo bolo.
Nakoniec si myslím, že hoci je takáto skúsenosť smutná a môže zanechať hlboké rany, tak sa z nej dá i vyjsť silnejší a lepšie pripravený.

23 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 8:18 | Reagovat

Zažil jsem ale i člověka který si šikanu vymyslel...

24 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 8:59 | Reagovat

[23]: Ano, no i tací lidé jsou bohužel.

Děkuji všem za své příběhy, spousta z vás si prošla podobným, víte jaké to je.
Někdy člověka něco takového posílí, jindy ho to ještě víc zničí. Ale je pěkné nebát se o tom napsat a alespoň tak to ze sebe vysypat.

25 Svačinka Svačinka | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 10:18 | Reagovat

Tak tento článek mě opravdu dostal! Sám jsem si jistým druhem šikany prošel a je to hnus. A sám vím, jak může pouhé JEDNO slovo ublížit, když, jak popisuješ, se dokáže proměnit v ''ostré nože, které vás pořežou a zanechají jizvy.''. Co se týče pomoci šikanovaným, tak za mě jsem se vždycky snažil pomoci. Možná je to tím, že jsem si jí sám prošel.
Každopádně šikana se musí řešit!
Skvělý článek.
Děkuji ti za něj,

Svačinka

26 flower-of-gardenia flower-of-gardenia | Web | 16. dubna 2017 v 11:37 | Reagovat

Jak si čtu ty komentáře, je mi fakt smutno z toho, jak si tolik lidí prošlo šikanou... Dnešní svět je v některých věcech opravdu příšerný, to ti povím.

Krásný článek co otevře oči hromadě lidem! ♥ Moc děkuju.
Stay alive. ~

27 crazyjull crazyjull | Web | 16. dubna 2017 v 12:35 | Reagovat

Napsala jsi to naprosto přesně. Já také dávám slovům mnohdy větší váhu a sama jsem si prošla mnoha hnusnými věcmi. Častokrát mi někdo ublížil právě díky slovům a nebudu lhát, kvůli tomu pořád mám dost problémů... sociofobie, nedůvěra k lidem atd.
Zrovna tuhle jsem se dívala na seriál 13 reasons why (na topserialy) a tam je to hrozně pěkně ukázané, jak to tak chodí... pomluvy, šikana... Rozhodně doporučuji se na to podívat! :)

28 Baryn Baryn | Web | 16. dubna 2017 v 16:13 | Reagovat

Je to pěkné shrnutí a dobrý podněk k zamyšlení se. Myslím, že tohle se nezmění, nemůže, protože veškerá šikana je poháněna závistí, vlatsním pocitem méněcennosti nebo naopak pocitem nadřazenosti. A důležité je zdůraznit slovo "opak". Člověks i nevybere, šikanovat totiž může začít každý z jakéhokoliv důvodu, ať už ze zoufalství nebo z rozmaru. Já nikdy nikoho nešikanovala, tím jsem si jistá (nejsem svatá, většinu střední jsem jednala jako retard, ale k šikaně bych se nesnížila), na durhou stranu jsem byla častým terčem posměchu. A nejhorší je, že já jsem šílený cholerik, vážně hrozný. Nepřála jsem si nic než smrt těch, kteří se do mě vždycky tak hnusně opřeli, a od nějakého trestného činu mě vždy zdržela jen představa mých rodičů, jak je tím zničím. Vždy jsem se držela kvůli nim, miluji je nade vše... ale jaký vztek v sobě občas cítím, mám vážně chuť dát všem svým bývalým spolužákům po hubě. :D

29 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 17:14 | Reagovat

Mě nikdy nenapadlo, že se se šikanou setkám na pracovišti. Tehdy jsem se postavila na stranu šikanované a vše se nakonec podařilo vyřešit. Ale stejně po pár měsících ta kolegyně odešla, protože se s tím dotyčným už nechtěla potkávat.

Jinak já sama jsem si šikanu ve škole zažila (psychickou), takže jakmile někdo někoho prudí, tak jednám, i když tehdy jsem to nedokázala.

30 dinosaurss dinosaurss | Web | 16. dubna 2017 v 20:43 | Reagovat

Páni, tento článek se ti skutečně moc povedl.. Je to velmi dobře napsané a rozhodně i pravdivé.. Hlavně se tímto jakýmsi problémem nesmíme nechat takříkajíc sežrat.. A to říkám i přestože osobně taktéž patřím mezi ty, kteří slovům dávají velkou váhu.

31 Nigredo Nigredo | Web | 16. dubna 2017 v 22:18 | Reagovat

Taky jsem si prošel šikanou a nejspíš to přispělo k tomu, co se ze mě stalo...Psychouš, co nenávidí celej svět.

32 Tuary Tuary | Web | 16. dubna 2017 v 22:22 | Reagovat

Šikanuje iba človek, ktorý je citovo labilný, nevyrovnaný a niečo si kompenzuje. V čase, keď sa to dialo mne, som nenávidela celý svet, dnes to vnímam ako obrovskú skúsenosť, za ktorú som vďačná, pretože ma posunula na miesto, na ktoré sa možno tí, ktorí si zo mňa urobili fackovacieho panáčika ľahko nedostanú. Je to síce ťažké, človeku sa tie roky nevrátia, ale treba byť za každú aj negatívnu skúsenosť vďačný :) Vďaka tomu sa viem vcítiť do ľudí, ktorí si tým prešli. Inak pekný blog, držím palce. ;-)

33 Miloš Miloš | Web | 16. dubna 2017 v 22:57 | Reagovat

Většina lidí žije ve své ulitě a okolí nevnímá, pokud někdo potřebuje pomoc, nejspíš ho obloukem obejdou, zvlášť otrlí jedinci třeba i překročí - obrazně i doslova.

Ale 22 let je krásný věk, život leží u nohou :)

34 fima23 fima23 | Web | 17. dubna 2017 v 2:11 | Reagovat

Nejhorší je když tě šikanují rodiče. já před šikanou utíkal do hospod za pseudo kamarády.  Ted mám jen přítelkyní která mě docela změnila a naučila se bránit a jedna s lidmi . Podle mě je důležité aby člověka co trpí aby mu bylo pomnoženo ale on věčnou nechce znám to ze své zkušenosti . Ps snad jsme to napsal srozumitelně :-)

35 Jára Jára | Web | 17. dubna 2017 v 11:34 | Reagovat

Zajímavě napsaný článek. Mohla bych napsat dlouhý komentář, ale slova jsou zbytečná.

36 Emo♥ Emo♥ | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 13:25 | Reagovat

Vystihla jsi to vážně dokonale. Moc dobře vím o čem píšeš, ani mě šikana není cizí. Většinou se to rozděluje tak, že je oběť, šikanátoři a lidé, co dělají že nic neví. U mě to bylo horší, protože celá má třída byly šikanátoři pod vedením  jednoho- toho hlavního. Je to moc pěkně napsané a rozhodně s tebou souhlasím. Každý by měl vážit slovo než ho vůbec vypustí z úst. Každý je jiná osobnost a ne všichni unesou příliš těžká slova.

37 Nyuu Fukuya (Nicole) Nyuu Fukuya (Nicole) | Web | 17. dubna 2017 v 15:15 | Reagovat

Šikanou jsem si prošla i já... od 3 do 7 třídy, pak jsem začala měnit svou osobnost...styl oblékání, hudby, mluva, začínala jsem mít kamarády... a tak to mám i do teď. I když mě někteří pomlouvají, nadávají, je mi jedno a mám to u zadku.. jak mě nazvou, já se dokážu zasmát a postavit se proti nim a s úsměvem jim něco říct, většinou mi pak dají pokoj... :-D

38 Romi Romi | Web | 17. dubna 2017 v 15:57 | Reagovat

super článek hezky napsaný a podany :)

39 jk-art jk-art | Web | 17. dubna 2017 v 18:29 | Reagovat

Také patřím k těm citlivějším, tudíž i mě slova dokáží velice zranit. Ale snažím se proti tomu obrnit a bojovat s tím.
Se šikanou nebo přinejmenším chováním šikaně podobným jsem měla zkušenosti, ale je to už dlouho. Asi mě to také poznamenalo, nicméně člověk se musí oklepat a jít dál.
A tak to je v životě asi skoro se vším. ;)
Přeji Ti, Sigi, ať je jen lépe a lépe, a budu se těšit na další skvělý článek!

40 Jitka Jitka | Web | 17. dubna 2017 v 20:54 | Reagovat

Vystihla si to naprosto dokonale.Ano,slova dokáži hodně ublížit.Já osobně nesnáším lež a za pravdu jsem schopná bojovat,ale i za druhé,nejsem nevšímavá

41 Dana Dana | 18. dubna 2017 v 8:55 | Reagovat

Šikaně se člověk nevyhne. Ale problém je v tom, že lidé šikanují ty, kteří jsou pro ně nejslabší z celého kolektivu. Silnější vždy vyhraje, tak je to vždy. Proto bychom se neměli hned vzdávat,  a když už nás teda někdo šikanuje říct to a nebát se to řešit.
Nejhorší je však kyberšikana, s tou jsem se setkala zase já. Posílali mi na e-mail nevhodné obrázky, uráželi mě slovně... Ale já jsem přes to přešla jednoduše. Založila jsem si nový e-mail i sociální sítě a nikomu jsem o nich neříkala. Pak to přestalo a od osmé třídy se už všichni se mnou bavili.
Tak, že se nebojte řešit, sebepoškozování to nevyřeší, ale jen zhorší. To, že se bude trestat za něčí vinu vám opravdu nepomůže. Zkuste si o  tom s někým promluvit, kdo vás vyslechne a uvidíte, že to bude zase všechno OK. :) Je mi jasné, že šikana se může na někom podepsat, ale věřte, že je lepší to řešit než si ubližovat ještě víc... ;-)

42 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 18. dubna 2017 v 9:26 | Reagovat

Ničemu z toho co popisuješ se člověk prostě nevyhne. Jak si nepříjemné situace kdo bere k srdci, záleží hodně na povaze. Většinou se nejvíc trápí introverti. Člověk se učí chybami a nasbíranými zkušenostmi. Osobně jsem se dřív trápila, ale časem jsem pochopila a přijala, že to nestojí za to. Život je příliš krátký a jsou i vážnější problémy.
Osvojila jsem si pořekadlo :
"Netrap se tím, co si o tobě myslí někdo druhý. Ten má plnou hlavu toho, co si o něm myslíš ty"

43 Joina Joina | Web | 18. dubna 2017 v 9:52 | Reagovat

Šikaná je dosti zákeřná. Je pravda, kdybych slova nechala jen tak vyplout z hlavy bylo by to dobré, ale když vím co které slovo znázorňuje, je to horší...
Je mnoho šikanovaných lidí, já z části byla taky a jak píší ostatní komentáře, nic si z toho nedělej. Buď si to nechat líbit a nebo to prostě zastavit a být silnější. Já se s tím peru taky.
A myslím si, pokud máme dobré přátele, tak ty by měli určitě pomoct, já v té době bohužel neměla.

44 V✧*・ V✧*・ | Web | 18. dubna 2017 v 16:18 | Reagovat

ještě než to zapomenu zmínit - skvělej článek. vážně suprově jsi to popsala, moc hezky se mi to četlo :)

psychická bolest je daleko horší, než fyzická, na tom se asi shodneme všichni. odřený koleno se zahojí, ale ošklivý slova se zařežou do paměti a zůstávají tam hodně dlouho. aspoň já to takhle mám. snažím se být ten typ člověka, kterej, jak se říká, "má v piči", ale vůbec mi to nejde. vždycky se budu starat o to, co si o mně druzí myslí, ale stejně se mi nikdy nepovede zavděčit úplně všem, takže takovým tě pomluvám za zády se stejně nevyhnu. a to je právě to. pomlouvat totiž umí každej slaboch, říct lidem ty hnusný slova do očí, to už něco stojí. bohužel, v týhle době je svět plnej lidí, který to už vůbec netankuje a nemají s tím vůbec žádnej problém. neuvědomují si, co to s tím druhým člověkem může udělat. já mám to štěstí, že můžu říct, že se šikanou jsem se snad nikdy pořádně nesetkala. s mojí povahou bych se z toho asi psychicky zhroutila. lidí, kteří tomu čelí každej den, mají můj obrovskej obdiv. myslím, že takový to v životě nejdál dotáhnou, protože jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.

45 Eliz Eliz | Web | 18. dubna 2017 v 18:44 | Reagovat

Je mi líto, čím sis musela projít. A také mě mrzí, že se nenašel nikdo, kdo by řekl stop.
Pokud už si je člověk nějaké šikany ve svém okolí vědom, měl by s tím okamžitě něco dělat! Není nic horšího, než vědět a ignorovat to...

46 Siginitou Siginitou | Web | 18. dubna 2017 v 18:59 | Reagovat

Děkuji vám všem za vaše komentáře a příběhy. Přeji vám všem aby ste měli v životě štěstí a aby to co ste prožili už nikdy nezažili.

Někdy je těžké na něco takového zapomenout, někteří si to nesou v sobě na vždy, tím nemyslím jen šikanu, ale i pomluvy a jiné věci, záleží na povaze člověka. Na to jak se s tím vším popere.

47 girl-diy girl-diy | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 19:20 | Reagovat

šikana je opravdu hnusná a pomluva totéž např, kvůli jedné pomluvě se semnou kámošky nebavili, ale poté až se jedna odvážila a zeptala se mě jestli je to pravda a já jsem pověděla, že ne tak vše ustálo a také znám i případ, když po pomluvě brečíš i to jsem si jednou zažila a minulí týdeni na vlastní oči viděla, jak pomluva zasáhla jedno děvče u nás ve škole

48 Calistka Calistka | Web | 19. dubna 2017 v 10:40 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Šikanu jsem si v jisté míře prožila, ale šlo spíše o takovou nenávist než o šikanu. Nejhorší je, že se to velmi, ale opravdu velmi těžce řeší. :)
Pomluvy tu byly a budou a je to prostě hnus! :( I kdyby člověk chtěl a snažil se, jak jen to jde, tak jim asi úplně nikdy nezabrání.

49 ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ | Web | 19. dubna 2017 v 14:35 | Reagovat

já byla a jsem šikanovaná

50 alca-20 alca-20 | 19. dubna 2017 v 21:46 | Reagovat

..krásně napsané...úžasný článek...

51 Michelle Michelle | Web | 20. dubna 2017 v 12:57 | Reagovat

Slova někdy strašně bolí. Já sama jim dávám docela velkou moc a dost mě to štve. Ale sama nejsem dokonalá a občas mi nějaké to špatné slovo ujede. Celý tenhle článek je pravdivý a dostal se mi pod kůži. Možná proto, že teď nad tím hodně přemýšlím. Nad slovy, šikanou a tím, jak i moje slova ubližují. Začala jsem totiž koukat na 13 reasons why. Krásný článek :)

52 moje-farby moje-farby | Web | 20. dubna 2017 v 21:04 | Reagovat

Na základke sa ma raz "zastal" jeden spolužiak, keď ma šikanovali...

Preto píšem "zastal" lebo povedal niečo v zmysle: "A nemôžeme robiť niečo iné, mňa to už nebaví..." :D  :D
Jako neznie to hrdinsky, ale videla som jeho pohľad pri tom a fakt mi s tým pomohol. Zároveň na seba nestiahol týmto ani pozornosť a nezačali sa vysmievať jemu - bolo to fakt šikovné - jediný človek toto pre mňa v živote urobil.

53 Iris Iris | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 19:03 | Reagovat

Rodiče toho nejsou schopni? O_O To mi neříkej ani ze srandy.
Několikrát jsem se ptala malýho, jestli náhodou něco není ve škole, říkal mi, že ne, byť by jen naznačil, vlítla bych tam jak tajfun a i ředitelka by měla co dělat, aby mě nějak uklidnila!!!
Ovšem pokud by něco bylo, neměla by šanci mě uklidnit!

54 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 19:35 | Reagovat

[53]: Bohužel u mě to tak nikdy nebylo, rodičům sem byla v celku ukradená, jediný na čem jim záleželo bylo na známkách a chování.

55 zelenimazlici zelenimazlici | Web | 25. dubna 2017 v 12:13 | Reagovat

Nejhorší je, když se dítě (nebo nakonec i dospělí - protože co si budeme povídat, se šikanou se člověk může setkat i v práci) nemá odvahu nikomu svěřit.
Pak to může dojít až k sebevraždě a to je šílené.

56 Iris Iris | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 18:09 | Reagovat

[54]: Tak to mě mrzí :-(

57 K. K. | Web | 1. června 2017 v 14:43 | Reagovat

Už snad ani není možné nepotkat denně někoho, kdo nebyl šikanován, nebo případně někoho nešikanoval. Buď jsou jedno, anebo druhé. A oba to psychicky odnesou.
Mě je 20 a taky mám pořád problém s některými lidmi vůbec komunikovat, nebo se k nim přiblížit, u některých mi vadí, když sedí příliš blízko (zejména jde-li o muže) a mám vytipované lidi, se kterými se bavit nepotřebuji, i když nakonec zjistím, že nejsou tak špatní. Ale ono to asi člověku zůstane do konce života a úplně se toho nezbaví. Podařilo se mi zbavit ne nejistoty a nenávisti k sobě samotné, protože jsem se pořád vinila z toho, že jsem si za to mohla sama, že mě šikanovali. Až jsem jednou došla k bodu, kdy jsem si řekla, že to byli idioti (řekla jsem si to trochu jiným slovem) a že tito nevyzrálci očividně neměli co dělat, tak se bavili tímto způsobem.
Líbí se mi konstatování, že každý z nás někdy jistě pomlouval. To je pravda. Člověk se pak cítí nějak silnější, když může kritizovat jiné, zvláště, je-li šikanován. Snaží se tím zapadnout. Ale vůbec mu to nepomůže, navíc se sám stává tím, který šikanuje. I mně se to stalo. Ovšem, poznají lidé hranici mezi pomluvou a mezi popisem? Chci říct, že pokud o někom řeknu, že je tlustý, pak to nemusí být pomluva ani urážka, ale je to prostě fakt.
Ta naše úžasná moderní společnost dnes vidí jen to špatné, což kritizuje, a to dobré, což také kritizuje, protože to nemá. A když lidi něco nemají, závidí. A pak začnou být zapšklí. A nemají co dělat, protože se jim chce být jen hnusní. A začnou šikanovat v domnění, že je to naplní. Ale houby z voctem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama