Záchranka, ruce a má deprese.

20. března 2017 v 21:43 | Siginitou |  Já a můj život
Ahoj, před chvíli jsem dojela z intru. Ano, dlouho jsem tam nebyla. Udělala jsem zase pěknou blbost. Debil se prostě nedokáže poučit z chyb.
Opět jsem se pořezala, obě ruky a dost hnusně. Hned jsem si tu chybu uvědomila a musela jsem za vychovatelkou. Radili se co se mnou. Nakonec byla zavolaná záchranka..... sanitář mi řekl že chyba je v psychiatričce že místo toho aby mi navyšovala léky, mi měla dát nový, prý musela vědět že mi nepomáhají.
No záchranka mě odvezla na chirurgii tam mi obě ruce ošetřili, napižlali na to kde co ( nějaká hnědá mastička která smrdí jak uzený, takže se raději nebudu přibližovat ke psům) a zafáčovali mi to. Poté pro mě opět přijela záchranka a odvezla mě na psychiatrii. Tam zjišťovali různé věci a ptali se kdy jsem se naposled pořezala. Tak jsem jim řekla před několika týdny, odhadovala jsem to tak na 4-5 týdnů? Nevím jak dlouho to bylo. Snad myslím dokonce tři týdny. No doktorka byla mile překvapená a zdělila mi že to je úspěch a že jde vidět snaha s tím něco dělat. (Jinak bych se řezala asi každý den, což někteří nedokáží pochopit a neustále do mě hustí že se vůbec nesnažím). No a dali mi vybrat, buď zůstanu a nebo ne. Nezůstala jsem. Tohle pro mě není.
No spousta lidí mi to vyčítá, říká že nejsem normální a že se jen vyhýbám praxi. Co oni vůbec vědí? Chtěla bych si to s nimi prohodit, pak bych jim řekla "Tak co? Proč to děláš? Nic jiného neumíš a musíš být jen za chudinku?" Přesný slova co slýchávám.
Proč to dělám? Asi proto že mě to baví, že jo! Tak to asi ne, nejspíš to dělám protože si nemůžu pomoct a dávám tak najevo že je něco hodně zle.
Další věc. Neměli by být alespoň rodiče oporou? Protože ty mí nejsou. Díky ním se cítím hrozně, díky ním spadám do toho všeho ještě hůř, možná to tak nemyslí, ale docela mě to ničí.
Máma která mi říká jestli jsem normální a proč to zase dělám. Jestli tu školu vůbec hodlám dodělat, že to dělám jen kvůli tomu že chci domů. Kdyby si třeba přečetla něco o sebepoškozování, možná by něco pochopila. Tohle fakt je podpásovka.
Na druhý straně otec.... jo toho se nejvíc bojím. Je naštvaný, hodně. Máma mu to zavolala a prý se mám asi na co těšit. Byl hodně nasraný. Co hůř, zítra dojede k nám. Bude to sakra zlý. Zas, kdyby se rozhodl mě jednou vyslechnout a říct že nedělat to není jen tak jednoduchý a že se snažím, ale to prostě ne. Jde mu jen o to jak je na tom škola, že zameškám a že to nedám a že sem blázen.
Jop, dobré, v pohodě, zvykám si.
Do toho mě ještě chce zabít sousedka které jsem slíbila že to neudělám. Jenže, já se opravdu snažím, TAK HODNĚ MOC SE SNAŽÍM!!!! Jenže to nikoho nezajímá, to nikdo nevidí.
Ach jo, má psycholožka mě zabije s psychiatričkou až to zjistí.
A to su zvědavá ještě na mou obvodní doktorku která to bude muset převazovat. (Nemá mě ráda, no já jí taky ne) Náladovou a blbější doktorku mít snad nemůžete.

Omlouvám se, že to sem píšu, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Opravdu. Jsou to hrozné časy a já nevím za co to mám. To mě trestá karma za všechny mé hříchy? Možná.
Nechci být nějaký chudáček kterého musíte litovat, ale muselo to jít ven. A já budu moc ráda pokud si to přečtete a budete mi oporou. Byl by to aspoň někdo.
Nejspíš polovina věcí nedává smysl, za to se omlouvám. Píšu co mi přijde jako první do pusy.
Pokud to opravdu nedává tenhle článek smysl, no tak vidíte jak dokáže psát člověk převálcovaný depresí :)

Aby jste líp pochopili o co tu vlastně jde, no léčím se z Hraniční poruchou osobnosti, jsem nestabilní v emocích. No jak někteří říkají, jsem psychopat. Seznamte se s madam "psychopat na entou".
Beru antidepresiva i antipsychotika. Chodím jak k psycholožce tak i k psychiatričce.
To jsem já.

Užijte si týden a to i za mě.
Vaše, opět dořezaná Siginitou.

A proboha opravdu se za ten článek omlouvám, beztak nemá hlavu ani patu. Ale nechce se mi ho číst. Sem ze všeho dneska tak unavená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Máte nějaký zvířata?

Pes 40.6% (28)
Kočka 29% (20)
Morče 13% (9)
Kůň 0% (0)
Křeček 4.3% (3)
Jiné... 13% (9)

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 20. března 2017 v 22:07 | Reagovat

Co ti na to napsat? Bojím se, že jednou to dopadne hůř a hlouběji a neskončí to jen lékařským ošetřením. Vím, že se ti to nebude asi líbit, ale opravdu by ses měla nechat hospitalizovat, aby ti fakt konečně pomohli.
Byla by tě škoda, máš úžasný dar, kterým je talent na psaní a věř, že ten nemá každý.

2 coca-cola-light-baby coca-cola-light-baby | Web | 20. března 2017 v 22:10 | Reagovat

Zlato to ma hrozne mrzí ani nevieš ako... A sma neviem či ma mrzí viac to, že nevieš prestať alebo to že ľudia to nechápu. Ja som sa rezávala tiež. A nie krátku dobu, boli to roky. A hlavnú časť tvoril čas, ked som sa snažila prestať no napriklad po pol roku som to nezvládla a už to šlo. Viem aké to je ťažké a viem aké je to hrozné ked to nikto nechápe. Ale to nikto ani chápať nebude až na ľudí čo to robia tiež. Verím že sa z toho dostaneš, zvládneš to. Časom, všetko chce totiž čas. A vieš čo? Ser na nich. Jedným uchom dnu druhým von ako sa hovorí. Musíš bojovať sama za seba. Ak chceš niečo zmeniť musíš to urobiť pre seba. Ty si tá jediná ktorá ťa kedy bude chápať a ktorá bude žiť svoj život. Drž sa kráska. Viem že to zvládneš. Hrozne ti prajem aby si sa cítila dobre a bola spokojná. Aby všetko bolo v poriadku. ❤️🌸

3 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 20. března 2017 v 22:45 | Reagovat

Ty jo, ve světle Tvých problémů jsou ty mé s L. vlastně zcela banální. Sigi, myslím, že tohle je přesně ten případ, kdy člověk, který v tom nelítá jako Ty, prostě nedokáže pochopit, jak to pro Tebe může být těžké. Na tohle přesně pasuje skladba "Till It Happens To You" od Lady Gaga, byť je původně o jiném problému. Nám, co nevíme, jaké to je, nezbývá nic jiného, než Ti držet palce. Jak píše coca-cola-light-baby přede mnou, ser na ně.

Mimochodem - poznámka k tomu článku: je to napsané výborně. Myslím, že je z toho cítit, že to prostě vytrysklo z hlubin Tvé duše. Takový text zřídkakdy potřebuje vylepšit, protože je ryzí a ten pravý.

A ještě mimochodem - mám za sebou knihu o psychopatech, a jestli Tě to uklidní, tak Ty psychopat nejsi :-) Aspoň mi tak nepřijdeš, pokud lze soudit z Tvého vystupování zde na blog.cz.

4 jk-art jk-art | Web | 20. března 2017 v 23:23 | Reagovat

Strašně mě to mrzí. Nejvíc to, že ti ani nejbližší okolí nedovede pomoci a podržet tě, musí to být hrozné. :(
Nikdy jsem tohle nechápala. Ráda bych věřila tomu, že si jenom neuvědomují, že ti to dělají ještě horší, a podle toho jednají.  
Čemu věřím ale určitě je to, že když má člověk problém, má zároveň v sobě i řešení toho problému. A pokud se tobě samotné podaří to přemoci, určitě pak na sebe budeš pyšná jako nikdy dřív. :) Zkus vzít tu vítěznou představu plnou hrdosti na sebe sama jako velkou motivaci.
Budu držet palce, ať je ti brzy lépe.

5 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 20. března 2017 v 23:47 | Reagovat

Popradvě, soucítím s tebou. Sám jsem si něčím podobným prošel a vím že je to peklo do kterého se velmi jednoduše upadá, ale těžce, velmi těžce se z něho člověk zvedá. Z toho co píšeš souhlasím s tím že reakce tvích rodičů je naprosto (při nejmenším) nesprávná a špatná. Jenže lidé jsou lidé a věci které nechápou...No těch se bojí a vztekají je. To je na tom asi to nejtěší. Já se z toho nakonec dostal za pomoci kamarádky. Jinak bych už asi nebyl.
A teď sám používím své zkušenosti a podpírám  pro mne velmi důležitého člověka. To mi deprese trochu vrací protože je to skutečně těžké a dokázalo mi to jak dušebně silný člověk musí být aby to vydržel. Což mnoho lidí bohužel není. Proto jsem si řekl že když tu nakonec byl někdo pro mě, tak já tu musím být téže pro někoho. Proto mi je líto že, alespoň podle toho co říkáš, nikoho takového nemáš. Přeze všechno, myslím si že jsi docelá silná když dokážeš bojovat i v takovémhle prostředí.
Věřím že se přes to s časem dostaneš.

Checht... nejsem moc dobrý motivátorem, že ? Ale to nic nezmění na to že to budu zkoušet :).

6 Siginitou Siginitou | Web | 21. března 2017 v 8:31 | Reagovat

Moc vám všem děkuji. No jsou to pro mě těžké časy ale statečně se snažím s tím vším bojovat a já věřím že jednou se mi to povede překonat :-)

[1]: Já vím,bohužel. Ale dali mi šanci, šanci ke svobodě, zatím. Nevím jak to ještě dopadne u doktorky. A já sem za to ráda že mi dali vybrat a nezavřeli mě. I proto se chci ještě víc snažit dostat se z toho. Ukázat lidem že i bez jejich pomoci to zvládnu.

[2]: [3]: [4]: Hrozně moc vám děkuji, cítím se i díky vám o něco líp. Teď přežít otce a sousedku a snad to pak bude ještě lepší. No vlastně, ještě musím projít doktorkou.
Ale i tak držím se, nebo se alespoň snažím jak to jen jde.
Věřím že to zvládnu.

[5]: Jsi dobrý motivátor. Opravdu :)
Nevím jestli jsem dost silná, ale je opravdu těžké bojovat a kopat sama za sebe, když polovina lidí mě nechápou, druhá mi z radostí podkopnou nohy ještě víc (jo najdou se i tací, kteří mají ze mě ohromnou srandu, kéž by to potkalo i je, pak bych to obrátila proti nim, aby věděli jaký to je)
Máš pravdu že lidé co to nezažijí to nechápou. Ale někdy se najdou i tací, kteří i když tomu moc nerozumí jsou ti trochu oporou.

7 Chie Chie | Web | 21. března 2017 v 10:18 | Reagovat

To mě mrzí. Vím, jaký to je, když nikdo neví jak se cítíš, a všichni si akorát myslí, že jsi blázen a nikdo ti nechce pomoct, protože pro ně je to, co se ti děje, nepochopitelný. Přeju ti, aby to bylo brzo lepší

8 Cecílie Cecílie | Web | 21. března 2017 v 14:08 | Reagovat

Je vidět, že s tím chceš něco dělat a snažíš se. To je výborné. Chápu, že to nejde hned, bude to asi trvat dlouho a asi budeš potřebovat nejen brát léky, ale i pomoc od jiných – lékařů, kamarádek. Určitě to zvládneš, když budeš sama chtít.

9 sugr sugr | E-mail | Web | 21. března 2017 v 18:15 | Reagovat

Proboha už to nedělej!
Nesmíš si ubližovat, nic to neřeší.
Strašně ti držím palce, abys našla svou hodnotu a dostala se z toho bez antidepresiv.

10 Eliss Eliss | Web | 21. března 2017 v 19:40 | Reagovat

To mě moc mrzí, prosím neubližuj si a zkus třeba jinou psychiatričku, určitě to má nějaké řešení...

11 M. M. | Web | 21. března 2017 v 20:52 | Reagovat

Tady najdeš podporu vždy, protože lidi by si to nečetli, kdyby o tebe neměli zájem. Neuvěřitelně sis mě získala tvými články a stylem psaní, protože jsi prostě geniální.
Myslím, že už v nějákém předchozím článku jsem ti radila, abys zkusila jinou psychiatričku a to ti poradím i teď. Jak říkal ten záchranář..ona prostě musela vědět, že ti má dát jiné léky a ne zvýšit dávku.
Popravdě taky bojuju s depresí, i když to nemám diagnostikované, protože nechodím k žádnému odborníkovi.. teď to možná zní blbě, vím.. každopádně údajně když člověk zažívá stejně smutné stavy více než 2 roky, tak s největší pravděpodobností trpí klinickou depresí...takže tady jsem, bez prášků a bez podpory okolí.
Je mi hrozně líto, že to u tebe došlo  k řezání.. chce to jinou doktorku co nejdřív, ať ti konečně někdo pomůže, protože člověk s takovým charakterem jako máš ty si nezaslouží tolik trápení.
Mí rodiče jsou téměř to samé.. Když jsem mamce řekla, že potřebuju psychologa, že je to špatné..řekla mi ať nepřeháním... po nějáké době mi došlo, že hledat u nich nějákou psychickou podporu nemá moc smysl.

Obdivuju tě za tvou snahu a výdrž, tak hodně štěstí i nadále <3

12 SáraD. SáraD. | E-mail | Web | 21. března 2017 v 21:33 | Reagovat

Mrzí mne, že máš problémy, horší je, když k tomu nemáš podporu rodičů, ti by ti měli pomoci nebo alespoň se snažit tě pochopit. Snad se to zlepší. Neubližuj si, to není správné řešení.

13 moje-farby moje-farby | Web | 21. března 2017 v 23:55 | Reagovat

Celkom chápem tvoje pohnútky k sebaubližovaniu. Predtým som zvykla veľmi často uvažovať o samovražde a pritom z hľadiska vonkajšieho pozorovateľa som mala "v pohode - vyrovnaný" život.

Mne dosť pomohlo potom cvičenie, nejak mať kolektív kde som mohla ujsť pred svojím životom - i pred sebou - nejak som od seba začala chcieť veci a snažím sa sústrediť na to.

No a keď prevládne depresia, tak povinne musím cvičiť - na čo som dosť lenivá - takže sa radšej zaborím do vecí, ktoré mi prinášajú aspoň malú radosť.
Ale keď je fakt zle - fakt zacvičiť si - určitý pozitývny typ sebapoškodzovania :D

14 Sophie Sophie | Web | 22. března 2017 v 0:24 | Reagovat

Tohle je nejhorší co může člověk udělat, sebepoškozování... :( Zkus to prosím tě nějak řešit. Psycholog a psychiatr jsou jedna věc, ale na prvním místě je rodina a přátelé. Pokud si myslíš, že by tě tví rodiče nepochopili a máš nějaké kámoše běž za nimi. Normálně jim řekni jaké máš problémy oni to pochopí a budou za tebou stát.
Já měla kdysi podobné problémy, ale protože jsem měla ségru, které jsem se svěřovala tak jsem to jakž takž zvládla... A jestli teda nemáš s kým by sis o tom promluvila zkus třeba poslouchat hudbu a vnořit se do jiného světa. Nebo si zapni svůj oblíbený film, u kterého přejdeš na jiné myšlenky.
Ano je pravda, že i ten psycholog či psychiatr ti pomůžou tvé problémy vyřešit. Ale pokud nebudeš mít kolem sebe rodinu a přátelé, kteří budou za tebou stát, tak to může být ještě horší... Nejhorší na tom je, když má člověk nějaké psychické nebo duševní problémy a nechce je s někým řešit. Je to potom horší a může dojít až k sebepoškozování.
Nejlepší proto je si o svých problém s někým promluvit, říct mu jak vám je co se vám stalo. Ale pokud se to nezačne řešit hned, může být i pozdě.
To je jako, kdyby člověk s rakovinou neřešil svou nemoc a nevšímal si svých bolestí. Buď to ukončí sám sebevraždou nebo umře s bolestí... Kdyby člověk s rakovinou neměl kolem sebe lidi, kteří ho podpoří skončí tak jak jsem napsala.
Popřemýšlej o tom, popřemýšlej o řešení tvých problémech a uvidíš, že když si o nich s někým promluvíš, že se ti i trošku uleví :) Nechci tě tím nějak strašit... :)

15 Kristen Kristen | Web | 22. března 2017 v 13:42 | Reagovat

Si chorá. Duševné choroby su také ako iné. Keď dokážu byť ľudia oporou pri chorom s rakovinou, prečo to nevedia pri duševne chorom? Sú to tie najhoršie ochorenia a postihnutý potrebuje cítiť oporu, potrebuje dohľad, lásku a ne počúvať že je psychopat. Panebože sprostí ľudia. Dúfam, že stretnutie s otcom nedopadlo až tak zle. Drž sa a ozvi sa!

16 Karu Karu | Web | 22. března 2017 v 19:09 | Reagovat

To s těmi rodiči je šílený. :-( Jak můžou řešit blbou školu a ne se snažit ti pomoct a podpořit tě, aby ses cítila aspoň trochu líp!? :-( To je fakt děsný...
Já se kdysi pradávno poškozovala, protože to byl vedlejší účinek léků, což je celkem ujetý. Byly to šílený návaly úzkosti. A tak chápu, že lidem, co nikdy nic takovýho nepocítili, se to tlachá...
Přeju hodně síly! A jak už někdo přede mnou zmínil - na ostatní fakt ser.

17 Marie Marie | Web | 22. března 2017 v 22:50 | Reagovat

To mě moc mrzí. Musíš se snažit, ale hlavně nikomu nic neslibuj. Nemůžeš říct: jo, prostě s tím přestanu. Chce to čas, prostě máš určitý problém a ten nezmizí jen tak ze dne na den, je hlavní, že byly vidět nějaké pokroky a doufám, že budou vidět další, i když to nepůjde hned.
Držím ti palce!!

18 i-just-want-to-be-pretty i-just-want-to-be-pretty | Web | 23. března 2017 v 8:28 | Reagovat

Vidim,ze zazivas opravdu krusne casy:/ je mi to lito, ze to mas tak slozite s rodicema. Melo by je snad zajimat tve zdravi a ne skola sakra. Stejne jak se mas na neco soustredit, kdyz se citis tak na nic. Skola nikam neuteče je dulezite aby jsi se citila lepe a uz si vicekrat neublizila :/ snad ti bude brzy lepe, preji jen to nejlepsi, hodne sily a podpory! :)

19 cincina cincina | Web | 23. března 2017 v 11:54 | Reagovat

Rozumím ti, ani nevíš jak moc. Akorát, že u mě to nedošlo tak daleko, držím se.
Je špatné, že nemá oporu v rodičích. Ale jejich reakce je jasná. Myslím si, že tahle je to u většiny rodičů, že nejdřív budou zlí... ale až se jim to více rozleží, tak jim to třeba dojde, že se vážně snažíš.
Já ti držím palce:) A jestli ti nesedí obvodní lékařka, tak si najdi jinou ne?:) Není lepší chodit k doktorce, ke které necítíš odpor?

20 Meduňka Meduňka | Web | 24. března 2017 v 13:50 | Reagovat

A sakra. Mě mrzí, že nemáš v rodičích oporu, jako nechápu, že dávno nevědí o tvé nemoci první poslední, aby ti mohli co nejlíp pomoci.
No ale co kdyby ses nechala hospitalizovat? Je to fakt tak těžké zkusit i tuhle možnost? Co kdyby to pomohlo? Každopádně držím palce ;-)

21 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. března 2017 v 17:43 | Reagovat

Držím palec, ať to zvládnete

22 dinosaurss dinosaurss | Web | 24. března 2017 v 23:38 | Reagovat

Pane bože,.. to je mi moc líto.. je to šílený a hrozný.. drž se. :-|

23 Lea Lea | Web | 25. března 2017 v 10:50 | Reagovat

Kdo říká, že jsi psychopat zajisté nezažil a tím pádem nepochopí jak se cítíš. Takových si vůbec nevšímej!
Je to běh na dlouhou trať, ale věř že bude líp. Drž se! Držím palce ;)...

24 LM LM | E-mail | Web | 25. března 2017 v 11:28 | Reagovat

Aj ja som sa kedysi rezala. Psychická bolesť bola pre mňa až príliš a tak som to ventilovala sebapoškodzovaním. Postupne sa z toho stala závislosť, bažila som po pocite úľavy, ktorý so sebou fyzická bolesť priniesla.

Postupne som si našla vlastné spôsoby ako uľaviť psychickej bolesti a odbúrať depresie. Začala som si písať denník, ako ventil namiesto rezania. Viac som kreslila a začala cvičiť. Behanie mi hodne pomáha vyčistiť hlavu, keď na tom nie som najlepšie.

Aj dnes na sebe nesiem jazvy svojich rozhodnutí a pohľad na ne je občas bolestivý, ale pripomínajú mi, že musím byť silnejšia ako vtedy, keď som si ich urobila. Nebudem ťa súdiť, lebo poznám to nutkanie, ale budem ti držať palce a veriť, že to zvládneš :)

25 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 25. března 2017 v 15:04 | Reagovat

Já vůbec nevím, co na to říct. Nikdy jsem se s tím nesetkala, tak jen držím palce, aby ti ty léky zabraly. Napadá mě, že by tě mohl podržet nějaký kluk, já nevím, jestli máš známost, ale asi bys přišla na jiné myšlenky.

26 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 25. března 2017 v 16:03 | Reagovat

Och další podobný zážitok :( popravde ja ťa aj chápem, mala som kamarátku, ktorá na tom bola podobne, síce jej rodina ju podporovala trochu viac a časom sa z toho dostala. Neviem ako presne sa cítiš, ale mrzí ma to :( Avšak verím, že je to len dočasné obdobie a že to prejde a opäť bude dobre :)

27 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. března 2017 v 13:17 | Reagovat

Tak to je smutné. Věřím, že snad jsi už na lepší cestě.

28 Karin Karin | Web | 27. března 2017 v 13:19 | Reagovat

Držím palce, ať se ti podaří toho "démona" porazit a máš od toho pokoj. Kdysi jsem si taky občas ublížila, když bylo hodně zle, ale přestala jsem, když mi umřela babička - měla jsem pocit, že kdyby to viděla, hrozně by ji to trápilo :-(

29 Ježurka Ježurka | Web | 29. března 2017 v 14:58 | Reagovat

Vidím zde jasný signál volání o pomoc. Jo, věřím, že se fakt snažíš, a taky chci věřit, že to zvládneš a MOC ti držím palečky! Jako rodič i prarodič ovšem myslím, že bys měla mít podporu v první řadě u rodičů. Je to smutné.

30 Mudroočka Mudroočka | E-mail | Web | 2. dubna 2017 v 15:18 | Reagovat

Co blbneš holka... To Ti za to nestojí. Vím, jak je těžké vyrovnat se s problémy (sama mám OCD). Před rokem jsem chtěla skočit z balkónu...
Ale pochopila jsem, že nemá cenu někam skákat. Že svět je úžasnej a je na něm plno skvělých věcí. Zkus si uvědomit, co Tě těší, z čeho máš radost a pro to žij.

Držím Ti palce, ZVLÁDNEŠ to, jasný!

31 Minotaurka Minotaurka | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 17:38 | Reagovat

Ahoj :)
Děkuji za dnešní komentář na mém pidiblogu, a dovol mi, abych se vyjádřila k Tvým problémům. Sama mám bipolární poruchu, chodím k psychiatričce a momentálně beru troje léky.

Nechci Ti dávat kázání, jen podotknout, že vím, o čem mluvíš. A upozornit Tě, že sebepoškozování (hlavně řezání) je návyková činnost, která vede na hodně špatný místo. Což podle mě už víš. Vím, že se snažím a určitě to zvládneš. Důležité je dělat malé krůčky a neustále se povzbuzovat, protože druzí neví, s čím válčíš, pokud si něčím podobným neprošli. :)

To, jak reagují lidé okolo Tebe, je pouze známkou toho, že se o Tebe bojí a neví, co udělat. Buď k nim shovívavá a stejně tak buď shovívavá k sobě - v závislostech na čemkoliv uklouzneme všichni, ale důležité je v té louži nezůstávat a vyhrabat se zase ven. :)

Lidský mozek v zásadě reaguje primárně na to, co mu vadí a to, co je mu příjemné, tomu nevěnuje takovou pozornost. Proto má spousta lidí problémy s tím, že se příliš soustředí na negativa situace a opomíjejí pozitiva. Zkus denně přijít na tři věci, za které jsi vděčná a taky UDĚLAT TŘI VĚCI, KTERÉ TI DĚLAJÍ RADOST. :) Cokoliv, co Tě rozptýlí - od sledování seriálu po cvičení, cokoliv, co Tě baví. :)

A také pomáhá si v depresi stanovit každý den nějaký cíl. Nemusí být velký, klidně i malý, ale budeš se cítit líp, když ho splníš. Jako třeba si uklidit stůl nebo jít ven s kamarádkou... Když jsem u toho, neizoluj se od ostatních, samota je v depresi vážně tíživá a nebezpečná. :)

Hodně štěstí od člověka, který to v hlavě taky nemá úplně v pořádku ;)
A kdyby cokoliv, neváhej se ozvat na mail. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama